Institut svěřenského fondu je možno využít i jiným způsobem

I když počet založených svěřenských fondů každoročně stoupá a jejich obliba v Česku stále roste, samotný pojem „svěřenský fond“ si pořád většina z nás díky pravidelné mediální prezentaci vybaví ve spojitosti s účelovým odkloněním prostředků a anonymitou, což nepůsobí zrovna dvakrát důvěryhodně.

Asi vás nepřekvapí, že institut svěřenského fondu je možno využít i jiným způsobem, zodpovědně a bez nekalých postranních úmyslů, už vzhledem k tomu, že tato forma ochrany majetku nabízí velmi variabilní a všestranné využití.

Jmenuji se Petra Bočková a pracuji ve společnosti PKF Family Office, s.r.o., která já součástí poradenské skupiny APOGEO Group. V rámci naší rodinné kanceláře se věnujeme kromě různorodého ekonomického poradenství i zakládání a správě svěřenských fondů, o kterých se v médiích ve většině případů nepíše zrovna dvakrát věrohodně, uznávám. Ráda bych vám proto představila jednu osobní zkušenost z praxe, abych vás přesvědčila o opaku a dokázala tak, že svěřenský fond, jehož skvělou vlastností je krom jiného i jeho flexibilita, může vaše ratolesti nejen dostatečně motivovat, ale i bezpečně finančně zajistit do budoucna (příběh je anonymizovaný z důvodu ochrany osobních údajů).

Před nedávnou dobou k nám do karlínské kanceláře v Praze 8 zavítal pan Milan, který přišel s jasným zadáním – rád by do budoucna finančně zajistil své tři dospělé děti, nicméně bez toho, aniž by přišly o motivaci k vlastnímu osobnímu rozvoji.

Milanova podnikatelská kariéra začala po smrti jeho milované ženy Ivany, kdy se po takřka dekádě působení v top managementu rozhodl vybudovat vlastní business. S pomocí banky získal menší továrnu ve firmě Alfa s.r.o. na výrobu betonových a železobetonových prefabrikátů. Po čase se firma rozrostla a dnes mají obdobných továren po České republice hned několik. Milan se však již z aktivního řízení firmy před dvěma lety stáhnul, dosadil za sebe profesionálního výkonného ředitele a nyní již figuruje pouze jako strategický dozor.

Pan Milan má tři dospělé děti - Štěpána, Elišku a Luboše. Syn Štěpán před třemi roky vystudoval fakultu marketingu na prestižní vysoké škole ve Frankfurtu a v současnosti řídí marketingové oddělení v otcově firmě. Dcera Eliška naneštěstí nikdy neoplývala takovou cílevědomostí a po dvou neúspěších začala studovat již třetí vysokou školu. Pan Milan se oprávněně trochu obával, že jako jedinou dceru ji lehce rozmazlil a Eliška tak automaticky předpokládá, že je pro ni připraveno místo v managementu rodinné firmy, aniž by musela do svého vzdělání investovat čas. Druhý syn Luboš se narodil se závažnou mozkovou poruchou a pravděpodobně nikdy nebude schopný se sám o sebe postarat. Momentálně bydlí společně s otcem a permanentně o něj pečuje zdravotní pracovnice.

Štěpán si vedl na své pozici velmi dobře a pan Milan věděl, že je hladový po vyšším postavení a větší zodpovědnosti, nicméně taky si byl dobře vědom skutečnosti, že na tento krok ještě není stoprocentně připraven. S ohledem na vše, čím si on sám jako podnikatel i manažer za svůj život prošel, mu bylo jasné, že ani prestižní zahraniční škola syna nepřipraví na tvrdou realitu nejvyššího managementu a stavebního trhu. Pan Milan tento svůj pohled na věc se Štěpánem probral a spolu se zamysleli, jak nejlépe syna připravit. V této chvíli do příběhu vstoupil náš tým family office, pro Štěpána jsme vytvořili vzdělávací plán k efektivnímu nabytí zkušeností potřebných k řízení firmy. V rámci tohoto plánu šlo zejména o zajištění a koordinaci interních a externích školení, a to jak na „tvrdé“ (hard), tak nezbytné „měkké“(soft) dovednosti (skills).

I přes tento promyšlený nástupnický projekt jsme nicméně pana Milana upozornili na to, že jak už tomu tak v životě bývá - člověk míní, život mění a nic z toho, co jsme připravili, by nemuselo do puntíku dopadnout tak, jak se očekává. Pokud by například došlo k jeho náhlému skonu, děti by si podíl ve firmě rozdělily na třetiny v rámci dědického řízení. Eliška, která nemá příliš silnou vůli, by mohla začít žít nezřízeným stylem života, Štěpán by se do vedení dostal dřív, než bude připraven, a navíc by mohly vzniknout rozepře ohledně podílu připadajícího na Luboše, kdyby zbylé děti soutěžily o majoritu. Spolu s panem Milanem jsme se tedy zamysleli nad řešením tohoto rizika a navrhli jsme založení svěřenského fondu s následující specifikací.

Do svěřenského fondu, který Milan založil, vložil svůj vlastnický podíl ve firmě Alfa s.r.o. a naspořené osobní finanční prostředky. Za života zakladatele budou svěřenskými správci (pozn. osoby, jež majetek drží a spravují) ve fondu spolu s mým kolegou Víťou, profesionálním správcem, přičemž za něj je vždy připraven náhradní správce, rodinný přítel, který je dobře obeznámen se vztahy v rodině, firmou i Milanovou vůlí. V případě úmrtí zakladatele bude správu vykonávat pouze jeden správce, kterým nesmí být nikdo z obmyšlených (pozn. osoba, jež má nárok na plnění z majetku a zisku fondu). Nenechali jsme pana Milana zapomenout na žádný detail a v případě skonu všech obmyšlených jsme mu doporučili určit možnost jmenovat dvě neziskové organizace jako obmyšlené, aby majetek neskončil v rukou státu, když už nebude nikdo, komu by mohlo být z fondu plněno.

Co se týče výplaty a plnění obmyšleným, doporučili jsme panu Milanovi definovat si tato až v rámci listu nebo tzv. memoranda přání, nikoliv v rámci statutu fondu (pozn. zakladatelský dokument), což mu umožní variabilní nastavení pokynů správci, oproti specifikaci téhož v zakládací dokumentaci, kterou není tak snadné změnit dle libosti. Za života zakladatele může být veškerý majetek fondu vyplacen jemu a fond bude následně zrušen, po jeho smrti je však svěřenský správce povinen financovat z majetku fondu veškeré náklady na živobytí a odbornou péči pro Luboše.

Štěpán získá z fondu formou plnění 51 % podíl ve společnosti Alfa s.r.o. pouze v případě, že úspěšně ukončí tříletý vzdělávací plán, který jsme pro něj společně nastavili. Následně je oprávněn kdykoliv od fondu odkoupit zbývajících 49 %, přičemž kupní cena bude stanovena a vypočítána naprosto konkrétním a předem daným způsobem, který si určil sám pan Milan. Elišce bude vyplaceno maximálně 10 % z celkových finančních prostředků fondu (jak vložených panem Milanem při založení fondu, tak získaných prostřednictvím dividendy z titulu peněžitého plnění vyplaceného jedinému společníkovi) každý rok poté, co vystuduje vysokou školu, a za předpokladu, že tím nebude ohroženo plnění Lubošovi pro zajištění jeho potřeb na celý zbytek jeho života.