Andrea Buchtová: Je důležité nenechat se množstvím témat zahltit

Pro březnový díl série Očima zaměstnanců jsme si pro vás připravili rozhovor s naší kolegyní Andreou Buchtovou. Andrea se k nám do skupiny se přidala v roce 2024 jako Legal Counsel a dnes působí na pozici Manager. Ve své každodenní práci se zaměřuje především na forenzní audity a veřejné zakázky.

Jak bys představila svojí roli ve zkratce tak, aby to pochopil i někdo mimo obor?

Pomáhám klientům, především z veřejného sektoru, řešit složité situace na pomezí práva, interních procesů a reálného fungování institucí. Vedu tým zaměřený na forenzní a hloubkové audity a oblast compliance. Analyzujeme, jak jsou nastavené procesy, kde vznikají rizika a jak lze systém nastavit lépe. Součástí mé role je také rozvoj vztahů s klienty a podílení se na dalším rozvoji společnosti.

Jaké typy projektů nejčastěji vedeš a které tě osobně nejvíc baví?

 Nejčastěji vedu forenzní audity. Ty se v naší praxi často týkají oblasti veřejných zakázek, nastavení interních procesů, nákladové efektivity nebo zaměstnaneckých či služebních vztahů. Nejvíc mě osobně baví právě forenzní audity, protože kombinují několik různých typů práce – analýzu dokumentů a dat, práci s důkazy, rozhovory s lidmi v auditované organizaci a následné vyhodnocení zjištěného stavu. Je to práce, kde je potřeba jít opravdu do hloubky a pochopit souvislosti.

Jak poznáš, že forenzní audit opravdu odhalil podstatu problému?

Forenzní audit podle mě opravdu odhalil podstatu problému ve chvíli, kdy vyvolá silnou reakci. Pokud se dotkneme citlivých míst v nastavení procesů nebo odpovědností, obvykle to nezůstane bez odezvy. Právě tyto momenty často ukazují, že jsme se dostali k jádru problému.

Jaké dovednosti podle tebe dělají z konzultanta manažera, co z toho bylo pro tebe nejtěžší natrénovat?

Jednoznačně schopnost řídit lidi v rámci několika projektů naráz, převést složité informace do srozumitelných závěrů a umět nést odpovědnost za výsledek projektu jako celek. Pro mě osobně bylo nejtěžší naučit se v určité chvíli ustoupit od detailu a víc delegovat. Když člověk začíná, má tendenci chtít mít všechno pod kontrolou. Postupně jsem ale zjistila, že dobrý manažer musí dát prostoru i ostatním a soustředit se spíš na vedení projektu a týmu jako celku.

Jaký byl největší posun, který jsi u sebe pozorovala od chvíle, kdy jsi začala vést lidi?

Největší posun byl pro mě právě v přechodu od detailní odborné práce k většímu důrazu na vedení lidí a projektů. Postupně jsem se naučila víc delegovat, dávat týmu prostor a soustředit se spíš na směřování projektu jako celku než na každý jednotlivý detail.

Jak balancuješ rychlost vs. preciznost: co musí být hotové hned a na čem nikdy neslevíš?

Snažím se rozlišovat mezi věcmi, kde je potřeba reagovat rychle, a těmi, kde je klíčová maximální přesnost. Rychlost je důležitá například při operativní komunikaci s klientem nebo při řízení projektu. Na čem ale nikdy neslevuji, je kvalita analýzy, práce s důkazy a vyhodnocení zjištěného stavu. Tam musí být závěry vždy podložené a obhajitelné.

Do consultingu jsi přišla z advokacie. Co tě na tomhle prostředí nejvíc překvapilo nebo v čem je podle tebe největší rozdíl?

Pro mě byl největší rozdíl asi v pracovním tempu a způsobu fungování týmu. Advokacie je často hodně zaměřená na výkon a člověk je zvyklý trávit v kanceláři opravdu dlouhé hodiny. V consultingu je práce také náročná, ale překvapilo mě, že je tu větší důraz na efektivitu a rovnováhu mezi prací a osobním životem. 

Kdybys měla nováčkovi v Advisory dát základní rady na první měsíc, jaké by byly?

Nebát se ptát a zkoušet různé typy projektů. Advisory má velmi široký záběr, takže první měsíc je ideální příležitost zjistit, co člověka nejvíc baví a kde může být největším přínosem. Zároveň je ale důležité nenechat se tím množstvím témat zahltit a postupně si najít oblast, ve které se chce víc rozvíjet.

Jaká úplně nepracovní dovednost ti paradoxně nejvíc pomáhá v Advisory?

Myslím, že mi obecně pomáhá moje vrozená zvídavost a schopnost všímat si souvislostí. Mám tendenci pozorovat, jak věci fungují, skládat si jednotlivé informace dohromady a hledat, co za nimi stojí. Paradoxně je to dovednost, která se hodí i při forenzních auditech, kde je často potřeba spojovat detaily z různých zdrojů a pochopit širší kontext.

Co u tebe nejspolehlivěji dobíjí baterky po náročném týdnu?

Nejlépe si dobíjím baterky úplně obyčejnými věcmi – jít si zacvičit, dobře se najíst a na chvíli úplně vypnout. Po náročném týdnu mi často nejvíc pomůže prostě nic neřešit, odpočinout si a strávit čas s lidmi, se kterými je mi dobře.

Máš nějaké pravidlo pro večery / víkendy (např. e-maily, Teams, telefon)? Jak to držíš?

Upřímně řečeno, work-life balance je pro mě pořád trochu výzva. Mám tendenci pracovat hodně intenzivně a často „jet naplno“, což je asi i trochu deformace z advokacie. Snažím se proto aspoň držet jednoduché pravidlo – po příchodu domů už ideálně neotevírat počítač 
a dát hlavě prostor vypnout. Ne vždy se to podaří, ale dlouhodobě se to snažím hlídat.

Jaký tvůj cíl si chceš splnit za rok 2026? 

Můj velký profesní cíl jsem si vlastně splnila nedávno – složila jsem úspěšně advokátní zkoušky. Pro většinu právníků jsou profesní zkoušky velkým milníkem, ke kterému člověk několik let směřuje a který vyžaduje velmi intenzivní přípravu. S ohledem na náročnou přípravu bych si teď chtěla dát chvíli prostor se nadechnout a nabrat energii. Zároveň bych se ale ráda dál věnovala rozvoji projektů a hledala nové příležitosti, jak naši práci dál posouvat.