Kdy lze u nemocnic uplatnit odpočet DPH z povinného vybavení ve světle věci C-513/24?

Generální advokát Soudního dvora EU ve věci C-513/24 uzavřel, že samotná zákonná povinnost nemocnice pořídit si minimální technické a věcné vybavení ještě automaticky nezakládá nárok na odpočet DPH. Rozhodující není to, že vybavení vyžadují právní předpisy, ale zda má konkrétní pořízení přímou a bezprostřední souvislost se zdanitelnými plněními, případně zda tvoří součást režijních nákladů celé ekonomické činnosti plátce.

Spor se týká české nemocnice, která vedle zdravotních služeb osvobozených od DPH uskutečňovala i některá zdanitelná plnění, přičemž u části povinného vybavení uplatnila poměrný nárok na odpočet DPH. Tvrdila, že bez tohoto minimálního vybavení by nemohla zdravotní služby vůbec poskytovat. Podle tohoto stanoviska to ale samo o sobě nestačí. 

Na základě posouzení generálním advokátem samotná skutečnost, že vnitrostátní právní předpis ukládá povinnost pořídit určité vybavení, ještě automaticky neznamená, že jde o režijní náklad celé ekonomické činnosti. Rozhodující není samotná právní povinnost, ale objektivní účel a skutečná vazba daného vybavení k jednotlivým činnostem plátce. Nárok na odpočet je tedy třeba posuzovat podle skutečného účelu a využití konkrétního vybavení.

U nemocnic, jejichž hlavní činnost je od DPH osvobozena, tak povinné vybavení zpravidla nezakládá nárok na odpočet jen proto, že je nezbytné pro provoz. Ten může vzniknout pouze tehdy, pokud bude v konkrétním případě prokázána jeho vazba na zdanitelnou činnost. 

Závěrem tedy je, že samotná zákonná povinnost mít minimální vybavení není pro uplatnění nároku na odpočet DPH dostačující.