Nájemní smlouvy z pohledu IFRS 16, aneb co nás čeká s plánovanou novelizací zákona o účetnictví

Ačkoliv se okruh uživatelů aktiv, která jsou předmětem leasingu, zdá být na první pohled jednoznačný, právní a účetní pohled může být složitější. 

V současné době je v legislativním procesu, de lege ferenda, sblížení českých účetních standardů (zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů) s mezinárodními účetními standardy v oblasti leasingu a nájemních smluv. Vzhledem ke změnám v účetní úpravě lze uvažovat i o daňových souvislostech, které prozatím nejsou legislativně v českém právu řešeny.

V současnosti definici finančního leasingu v českém právu řeší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen NOZ). Zjednodušeně řečeno se jedná se o dlouhodobý pronájem (po většinu doby odepisování pronajatého majetku), u kterého se předpokládá, po uplynutí doby leasingu, přechod vlastnictví na uživatele. 

Oproti tomu operativní leasing představuje, ve stručnosti, pronájem krátkodobého charakteru, u kterého se nepředpokládá přechod vlastnictví na uživatele. 

V této souvislosti můžeme pozorovat nesoulad mezi faktickými právy a povinnostmi uživatele, který nese veškerá rizika i příležitosti souvisejícími s užíváním daného aktiva, zatímco je majetek zachycen u jeho vlastníka ve smyslu de iure.

Nynější česká legislativa vyžaduje vykazování finančního i operativního leasingu leasingu v majetku vlastníka, tedy pronajímatele, resp. leasingové společnosti. 

Mezinárodní účetní standard IFRS 16 – Leasingy (dále jen „IFRS 16“) vstoupil v platnost 1.1. 2019 a nahradil tím mezinárodní účetní standard IAS 17.

IFRS 16 obsahuje popis postupů k identifikaci a vykazování finančního i operativního leasingu. Zásadní změnou oproti předešlé úpravě a českému právnímu rámci je účetní řešení operativního leasingu. Jedná se o požadavek vykazovat veškerá svá aktiva (právo z užívání aktiva) jakož i závazky v rozvaze, na rozdíl od nákladového zachycení dle předchozího standardu. To odpovídá i faktickému stavu, kdy obchodní model účetních jednotek je založen na pronajatém majetku.

Právo z užívání aktiva i leasingový závazek je podle IFRS 16 vykazováno jako samostatná položka v rozvaze. Aktivum je předmětem nastavené politiky odepisování, závazek je předmětem standardního splácení. V okamžiku zahájení leasingu je zpravidla aktivum rovno leasingovému závazku, odhlédneme-li od specifik typu slev nebo například odložených splátek.

V této souvislosti je třeba zmínit i význam stanovení diskontní sazby leasingového aktiva, potažmo závazku, která může být odvozena od nominální smluvní sazby, je však předmětem odborného manažerského dohadu.

Cílem standardu je tedy eliminace rozdílu ve vykazovaní finančního a operativního leasingu. Dopad IFRS 16 se týká účetních jednotek, jež mají povinnost účtovat a vykazovat podle mezinárodních účetních standardů. Nejvýznamnější dosah je u entit s velkým objemem pronajatého majetku, jako příklad lze uvést logistické nebo aerolinky, které formou leasingu najímají dopravní prostředky. Pozornost je však třeba věnovat i vyhodnocení ostatních smluv, například pronájmu kancelářských prostor.

Jsme připraveni Vám pomoci s řešením implementace mezinárodních účetních standardů i legislativních změn českého právního rámce.

Autor: Eva Novotná, Senior Audit Consultant