Oceňování není jen o číslech, modelech a finančních výkazech. V rozhovoru to potvrzuje i náš kolega Adam Juřina, který v PKF APOGEO působí od roku 2026 jako Valuation Consultant. V praxi podle něj jde hlavně o schopnost pochopit širší souvislosti, pracovat s nejistotou a najít řešení, které dává ekonomický smysl. V dalším díle našeho kariérního blogu Očima zaměstnanců Adam přibližuje, jak se k oceňování dostal, co ho na této práci nejvíc překvapilo a proč je pro něj důležitá nejen odborná stránka, ale i týmová podpora a dobrá atmosféra.

Jak ses k oceňování vůbec dostal a co tě na něm zaujalo nejvíc?

K oceňování jsem se dostal poměrně přirozeně přes zájem o finance, podniky a jejich fungování v praxi. Během studia mě bavilo propojování finanční analýzy, účetnictví a ekonomického uvažování, ale až u oceňování jsem viděl, že se tyto oblasti opravdu potkávají v jednom konkrétním výstupu. Nejvíc mě zaujalo, že ocenění není jen mechanický výpočet, ale kombinace dat, odborného úsudku a schopnosti pochopit širší souvislosti daného případu.

Pamatuješ si svůj první projekt v PKF APOGEO? Jaké to bylo?

Pamatuji si ho hlavně jako období, kdy jsem se snažil co nejrychleji zorientovat v tom, jak celý proces funguje. Ze začátku bylo náročné pochopit nejen samotné výpočty, ale i strukturu posudku, práci s podklady a očekávání klienta. Zároveň to ale bylo velmi praktické a rychle jsem zjistil, že nejlepší způsob, jak se oceňování naučit, je přímo na konkrétních projektech.

Co tě na práci v oceňování nejvíc překvapilo oproti tomu, co sis představoval během studia?

Asi mě nejvíc překvapilo, jak široký obor to ve skutečnosti je. Během studia si člověk často představí hlavně modely, diskontní sazby a finanční výkazy. V praxi je ale potřeba řešit i právní kontext, účel ocenění, kvalitu podkladů, komunikaci s klientem a někdy i velmi specifické otázky daného odvětví. Oceňování je tedy mnohem méně „učebnicové“, než jsem si původně myslel.

Co je podle tebe na oceňování nejtěžší a nejzajímavější?

Nejtěžší je podle mě správně vyhodnotit nejistotu. Často pracujeme s neúplnými informacemi, různými scénáři a předpoklady, které mohou mít významný dopad na výsledek. Nejzajímavější je naopak právě to, že každý projekt je trochu jiný. U každého ocenění je potřeba pochopit konkrétní společnost, majetek, trh nebo transakční situaci a najít metodiku, která danému případu dává smysl.

V čem je podle tebe práce v PKF APOGEO jiná než v jiných firmách?

Vnímám jako velkou výhodu šíři projektů a propojení s dalšími odbornými týmy. Člověk se nedostane jen k jednomu typu ocenění, ale postupně narazí na podniky, finanční aktiva, škody, přeměny nebo transakční účely. Díky tomu se rychle učí a vidí věci v širším kontextu. Zároveň je tu podle mě dobrá kombinace samostatnosti a podpory zkušenějších kolegů.

Která dovednost je podle tebe pro práci v oceňování nejdůležitější?

Za nejdůležitější považuji analytické myšlení a schopnost dávat informace do souvislostí. Nestačí pouze umět pracovat s excelem, nebo znát oceňovací metody. Člověk musí pochopit, co čísla skutečně znamenají, jaké jsou za nimi předpoklady a zda výsledek dává ekonomický smysl.

Co ses za dobu v PKF APOGEO naučil nejrychleji?

Nejrychleji jsem se naučil, že pečlivost a struktura práce jsou naprosto zásadní. U ocenění je důležité nejen dojít k určitému výsledku, ale také umět celý postup transparentně vysvětlit a doložit. Poměrně rychle jsem si proto osvojil práci s podklady, kontrolní návaznosti ve výpočtech a způsob, jakým se výstupy formulují do odborného textu.

Jaké byly tvoje největší obavy při nástupu?

Největší obavu jsem měl asi z toho, jestli se dokážu rychle zorientovat v odborné práci a obstát v projektech, kde se řeší reálné dopady pro klienty. Člověk ze školy zná teorii, ale praxe je podstatně komplexnější. Pomohlo mi, že jsem nebyl na projekty sám a mohl jsem se ptát zkušenějších kolegů.

Co tě v práci dokáže nejvíc namotivovat?

Nejvíc mě motivuje, když vidím, že práce má konkrétní výsledek a reálný význam. Ať už jde o transakci, soudní spor, znalecký posudek nebo interní rozhodnutí klienta, je dobrý pocit vědět, že naše analýza slouží jako důležitý podklad.

Máš nějaký projekt nebo moment, na který jsi zatím nejvíc pyšný?

Nejvíc pyšný jsem zatím na projekty, u kterých jsem viděl vlastní posun od dílčí analytické práce k větší samostatnosti. Silný moment pro mě byl například ten, kdy jsem poprvé viděl, že výsledky naší práce měly přímý dopad v rámci soudního sporu. Klient nám tehdy napsal, že se i na základě našeho posudku podařilo dosáhnout mimosoudní dohody s protistranou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že naše práce není jen odborný výstup „do šuplíku“, ale může mít pro klienta skutečně praktický význam. Ten pocit, že jsme k takovému výsledku přispěli, byl opravdu hodně motivující.

Jak si udržuješ work-life balanc i v období náročnějších projektů nebo deadlinů?

Není to vždy jednoduché, zejména v obdobích, kdy se sejde více deadlinů najednou. Snažím se ale plánovat dopředu, držet si určitou disciplínu a rozlišovat, co je opravdu urgentní. Pomáhá mi také sport nebo čas mimo práci, kdy si člověk vyčistí hlavu. V náročnějších obdobích je podle mě důležité udržet si základní režim a nepodcenit odpočinek.

Co ti nejvíc pomáhá zvládat pracovní tempo dlouhodobě?

Nejvíc mi pomáhá dobrá organizace práce a realistické plánování. Když má člověk přehled o tom, co je potřeba udělat a v jakém pořadí, pracovní tempo se zvládá výrazně lépe. Důležitá je také komunikace v týmu – včas říct, kde je problém, co chybí nebo kde je potřeba pomoc.

Jak v týmu funguje podpora mezi kolegy v hektičtějších obdobích?

V hektičtějších obdobích je týmová podpora zásadní. Funguje to tak, že si kolegové pomáhají s kontrolami, dílčími analýzami nebo konzultací metodických otázek. Často stačí i krátká debata nad problémem a člověk se rychleji posune dál. To je podle mě jedna z věcí, která výrazně snižuje stres u náročnějších projektů.

Jak důležitá je pro tebe atmosféra v týmu z pohledu každodenní pohody?

Velmi důležitá. V práci člověk tráví velkou část dne a u náročných projektů je atmosféra v týmu znát ještě víc. Když je možné se normálně zeptat, poradit se a zároveň si udržet lidský přístup, práce se dělá podstatně lépe. Dobrá atmosféra, podle mě, přímo ovlivňuje i kvalitu výstupů.