Za čísly vždy stojí konkrétní příběh, rozhodnutí nebo další krok. V dalším rozhovoru naší série Očima zaměstnanců přibližuje naše kolegyně Jana Myšičková svou roli Head of Finance v PKF APOGEO, zkušenosti z téměř třicetileté kariéry i to, jak se finance mění s nástupem nových technologií.

Jak bys jednoduše popsala svou roli Head of Finance v PKF APOGEO?

Svou roli bych popsala jako pomyslný most mezi vedením, interní účtárnou i dalšími týmy ve firmě. Aby vedení mohlo správně rozhodovat, musí mít spolehlivá čísla, včasné informace a funkční procesy. Mým úkolem je hlídat, aby finance, účetnictví a reporting do sebe zapadaly, agendy se zbytečně nezdržovaly, a aby se problémy řešily dřív, než se utrhne lavina. Rutina to rozhodně není – den často začíná s jasným plánem, ale podle aktuální situace je potřeba pružně měnit priority a hledat řešení. A právě tahle pestrost mě na mé práci baví.

Za jaké oblasti interní účtárna v poradenské skupině odpovídá?

Máme na starosti to, aby finanční život celé skupiny hladce plynul,  počínaje tokem dokladů, plateb závazků a odvodů daní až po dohled nad inkasem pohledávek. K tomu připravujeme reporting pro management, sledujeme výsledky jednotlivých entit, podílíme se na budgetech a pomáháme kolegům orientovat se v účetních systémech, jako jsou Helios nebo Wflow. Zjednodušeně řečeno: staráme se o to, aby čísla seděla, peníze tekly správným směrem, ideálně 
s úsměvem, i když někdy i ten úsměv prochází měsíční závěrkou.

Jak ses k financím a účetnictví vůbec dostala?

K financím jsem se dostala vlastně už na střední škole, kde mě účetnictví překvapivě bavilo. Líbilo se mi, že má svůj řád, logiku, a že když se člověk dopracuje ke správnému výsledku, má z toho radost jako Sherlock.  Čísla pro mě nikdy nebyla jen čísla, vždycky za nimi byl příběh, vývoj nebo rozhodnutí. Postupně jsem se od účtování posunula ke controllingu, který je ještě o něco hravější, protože člověk nejen zapisuje, co se stalo, ale pomáhá pochopit, proč se to stalo a co z toho plyne dál. A když si uvědomím, že se v této oblasti pohybuji už skoro 30 let, říkám si, že to asi nebyla úplně náhodná volba.

Co ti osobně pomohlo kariérně růst?

Pomohla mi kombinace pracovitosti, organizovanosti a schopnosti vycházet s lidmi. Vždycky jsem se snažila nejen odvést svou práci, ale zároveň hledat, jak věci dělat jednodušeji, rychleji a smysluplněji.  Někdy je potřeba být ve správný čas na správném místě a možná u toho mít i trochu štěstí na lidi a okolnosti. Kariérní růst pak nepůsobí jako velký plán, ale spíš jako přirozený vývoj toho, co člověk dlouhodobě dělá.

Byla ve tvé kariéře specifická situace, která tě hodně naučila?

Nejvíc mě v kariéře posunuly situace, které mě vyvedly z komfortní zóny. Výraznou zkušeností pro mě byla fúze několika firem v době, kdy jsem pracovala ve společnosti zaměřené na jazykové vzdělávání. Byla jsem u zrodu větší skupiny a měla jsem na starosti sloučení několika týmů do jednoho funkčního celku. Byla to velká výzva, ale zároveň škola, která mi hodně dala. A věřím, že to tam dodnes funguje.

Jak moc se za poslední roky proměnila práce účetních a finančních týmů?

Základy účetnictví, tedy Má dáti a Dal, se snad jen tak nezmění. Co se změnilo výrazně, je způsob práce. Ubylo šanonů, papírů a přibylo systémů. Reporting se postupně přesouvá z ručně připravovaných tabulek do BI nástrojů, a je radost sledovat, jak se data načítají sama v reálném čase. O to větší důraz je na jejich správnost a včasnost. Technologie nám hodně pomáhají, ale pořád platí, že dobrý výsledek stojí hlavně na kvalitních vstupních datech a lidech, kteří jim rozumí.

Co je podle tebe základem dobré spolupráce mezi interní účtárnou a ostatními týmy ve firmě?

Základem je spolehlivost, otevřená komunikace a ochota domluvit se. Pro interní účtárnu je klíčové, aby se ostatní týmy nepřepínaly do módu „mrtvý brouk“, když potřebujeme informace nebo součinnost. Když všichni chápou, že finance nejsou brzda, ale součást dobře fungující firmy, jde všechno lépe. Dobrá spolupráce podle mě stojí na jednoduchém pravidle: řešme věci včas, narovinu a pokud možno dřív, než se z připomínky stane urgence.

Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který chce pracovat ve financích?

Určitě by měl mít rád čísla, a nejen trochu. Důležitá je pečlivost a schopnost hledat souvislosti. Zároveň ale finance nejsou jen o tabulkách, jak si někdy lidé představují. Je potřeba umět komunikovat, spolupracovat s ostatními týmy i vnějším světem a přemýšlet nad tím, proč se věci dějí. Zkrátka nepracují jako stroj, ale zapojují hlavu. A když k tomu mají i smysl pro humor, je to ve finančním týmu hned příjemnější práce. 

Kdybys měla jednou větou říct, proč má práce ve financích smysl, co by to bylo?

Práce ve financích má smysl, protože pomáhá firmě rozumět sama sobě, a když má firma peníze a čísla pod kontrolou, může dělat lepší rozhodnutí. A to platí nejen ve firmě, ale i v běžném životě.

Co tě vedení lidí naučilo nejvíce?

Dobrý tým nevznikne jen tím, že dáte dohromady schopné jednotlivce. Důležitá je důvěra, komunikace a pocit, že táhneme za jeden provaz. Problémy se řeší mnohem lépe, když na ně člověk není sám a když je v týmu prostor říci věci otevřeně. Často právě kombinace různých pohledů vede k nejlepšímu řešení. 

Které dovednosti budou podle tebe pro finanční profese v budoucnu nejdůležitější?

Myslím, že ve financích bude čím dál důležitější umět držet krok se změnami a nebát se nových nástrojů. Spousta rutinních věcí se bude řešit pomocí dnes tolik skloňované AI, ale o to víc bude potřeba rozumět datům, umět se v nich zorientovat a vysvětlit je ostatním srozumitelně.  Technologie nám mohou hodně ulehčit práci, ale zdravý rozum a zkušenost člověka budou snad pořád nenahraditelné.

Jak trávíš čas, když chceš úplně vypnout od čísel, tabulek a termínů?

U mě jednoznačně vede voda nebo hory. Plavání je pro mě skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu, u toho neřeším tabulky, termíny ani e-maily, maximálně tak počet bazénů. A hory mi zase připomínají, že některé každodenní problémy nejsou tak velké, jak se v kanceláři zdají. Když se člověk dívá na vrcholky hor a je obklopený přírodou, získá opravdový nadhled.

Je něco, co ti pomáhá zachovat si klid a nadhled v náročnějších dnech?

Snažím se na problémy dívat s odstupem. Většina věcí časem ztratí svou dramatičnost a s odstupem často vypadají jinak, než jak se tváří v danou chvíli.

Díky čemu se v PKF APOGEO cítíš v práci příjemně?

Hlavně díky lidem, které kolem sebe mám. Dobrá atmosféra v práci není samozřejmost a já si toho vážím. Do práce se pak chodí úplně jinak. A když se člověk do práce těší, je to podle mě jeden z nejlepších ukazatelů, že je na správném místě.

Co pro tebe znamená dobře zvládnutý pracovní týden?

Pro mě znamená začít víkend s pocitem, že hlavní úkoly jsou vyřešené a neposouvají se donekonečna. Mám ráda, když se seznam úkolů zkracuje, a nejen kreativně přepisuje na další týden. Ideální stav je i vyčištěná e-mailová schránka, to se to pak startuje pondělí s tím úsměvem.