Generální advokát Soudního dvora EU ve věci C-513/24 uzavřel, že samotná zákonná povinnost nemocnice pořídit si minimální technické a věcné vybavení ještě automaticky nezakládá nárok na odpočet DPH. Rozhodující není to, že vybavení vyžadují právní předpisy, ale zda má konkrétní pořízení přímou a bezprostřední souvislost se zdanitelnými plněními, případně zda tvoří součást režijních nákladů celé ekonomické činnosti plátce.

Spor se týká české nemocnice, která vedle zdravotních služeb osvobozených od DPH uskutečňovala i některá zdanitelná plnění, přičemž u části povinného vybavení uplatnila poměrný nárok na odpočet DPH. Tvrdila, že bez tohoto minimálního vybavení by nemohla zdravotní služby vůbec poskytovat. Podle tohoto stanoviska to ale samo o sobě nestačí.

Na základě posouzení generálním advokátem samotná skutečnost, že vnitrostátní právní předpis ukládá povinnost pořídit určité vybavení, ještě automaticky neznamená, že jde o režijní náklad celé ekonomické činnosti. Rozhodující není samotná právní povinnost, ale objektivní účel a skutečná vazba daného vybavení k jednotlivým činnostem plátce. Nárok na odpočet je tedy třeba posuzovat podle skutečného účelu a využití konkrétního vybavení.

U nemocnic, jejichž hlavní činnost je od DPH osvobozena, tak povinné vybavení zpravidla nezakládá nárok na odpočet jen proto, že je nezbytné pro provoz. Ten může vzniknout pouze tehdy, pokud bude v konkrétním případě prokázána jeho vazba na zdanitelnou činnost.

Závěrem tedy je, že samotná zákonná povinnost mít minimální vybavení není pro uplatnění nároku na odpočet DPH dostačující.

Team PKF APOGEO

Sabina Horáková

Cookies