Vítězslav Hruška: Prvních pět let jsem se hledal

Co Vás přivedlo do PKF APOGEA?

O firmě jsem se dověděl od svého spolužáka z fakulty, který už ve firmě pracoval. Vzpomínám si, že u nástupního pohovoru jsem ještě měl dlouhé vlasy obarvené na červeno… Myslím, že mne tehdy vzali pro dobrou referenci (šel jsem totiž do týmu, kterému šéfoval můj spolužák), protože jsem neměl náročné požadavky, a protože to prostě chtěli zkusit. Určitě mne nebrali pro vědomosti, znalosti, nebo praxi – nic z toho jsem neměl.

Přišel jsem na pozici zakládání a administrace společností. Věnoval jsem se tomu první rok, načež jsem podal výpověď. Byla to taková ta protestní s významem ‚jestli mě chcete, tak si mě udržte‘. Skutečně padla otázka, co bych tedy chtěl dělat, aby mě to bavilo, a já jsem se během chvilky rozhodnul, že marketing, který jsem vystudoval.

Byla to doba, kdy jsme budovali značky APOGEO, SMART Companies, SMART Office a další a já jsem kontrahoval různé agentury, grafiky, ‚veršotepce‘. Vizuální stránka některých značek koneckonců funguje do dneška.

Jaká byla filosofie, ze které jste přitom vycházeli?

Tehdy jsme vycházeli z archetypu pomocníka, v dobrém slova smyslu sluhy, který pro klienta udělá vše, pro co se rozhodne, nenechá jej v tom. Postupně jsme se ale z pomocníka stali spíš parťákem a dnes už v některých ohledech nejsme jen dobrým sluhou, ale i ‚hrdinou‘, který klienty dovede dostat ze svízelné situace.

Proč jste u marketingu nezůstal?

Vadilo mi to, že se v tehdejším managementu na marketing nahlíželo jako na permanentní utrácení peněz, zatímco vydělávání je věcí obchodu. Navíc to byla - a stále je - dost tuhá a zaplevelená branže. Tím mám na mysli to, že si každý všimne chyby, ale ne každý si všimne dobré práce. A zaplevelená je nedouky a lenochy, kteří s pár naučenými frázemi tahají z firem peníze. Takže se peníze v marketingu vlastně permanentně utrácejí, ale člověk už nemá moc vliv na to, jak je vydělat. Proto když jsem dostal v rámci firmy další nabídku – prodávat ready made společnosti ve Smart Office & Companies – šel jsem do toho právě kvůli tomu, že jsem mohl propojit obchod a podporu prodeje (tedy sales a marketing).

Tehdy jsem trval na zkušební lhůtě nad rámec zákona, myslím, že to bylo šest měsíců, a řekl jsem Josefu Jarošovi, který společnosti tehdy šéfoval, něco ve smyslu ‚já to s tebou zkusím, ale běda ti, jak mi to nepůjde!‘.

A šlo?

Ale ano. Klientela přitom byla velmi rozmanitá – od zelinářů, kteří si koupili jedno ‚eseróčko‘ a mají ho na celý život, až po advokáty, kteří jich kupovali deset, patnáct týdně. Zlomovým okamžikem vlastně bylo, když jsme založili společnost EUROPEA CAPITAL, SE, která je dodnes první v oddíle evropských společností (oddíl H, vložka 1) protože vlastně jako první vznikla a zůstala v České republice.

Následně jsem s lidmi z Ministerstva spravedlnosti komentoval a vysvětloval fenomén SE u Evropské komise v Bruselu, měl možnost kolegům z branže sdílet naše postřehy. Vlastně jsme s kolegou Josefem vybudovali úplně nový segment trhu – prodej ready-made SE společností v Česku. Bavilo mě dělat to, co jsem chtěl, protože nikdo před námi to v Česku neudělal. A jako bonus bylo samozřejmě dobré ready-made společnosti prodávat. V době, kdy jsme postavili SMART Companies, byly ceny společností řádově čtyř až pětinásobné (nominálně) proti dnešním cenám.

Jenže to pro mne stejně začala být čím dál tím větší rutina a já se čím dál tím více věnoval provozu, schvalování dovolených a dalším věcem, které mne nebavily.

Takže další změna?

Tehdy Josefa napadlo poslat mne na další štaci - přešel jsem tedy do takzvaného zahraničního oddělení, které nefungovalo dle našich představ a očekávání. Chvíli jsem kolegy pozoroval, pak si s nimi na pár měsíců sedl do kanceláře a byl jedním z nich. Po přibližně šesti měsících jsem pak udělal nesnadné rozhodnutí: z tehdejších deseti lidí se s devíti domluvil na ukončení jejich pracovního poměru. Zůstala jen kolegyně Petra Bočková, která dnes rovněž patří v APOGEU mezi ‚nejdéle sloužící‘.

No a po čase jsem se dohodl s Josefem Jarošem, který mezitím převzal vedení celé skupiny, že vytvoříme projekt, který by se nestaral ani tak o byrokracii, ale o výsledky. Nejblíž naší představě tohoto konceptu je Family Office. Jako partner se tomuto projektu věnuji stále. A s ohledem na to, co jsem prožil a čím jsem prošel, se víc zaměřuju na lidi a vztahy, než na věci a peníze. Díky solidnímu poradenskému zázemí skupiny, které mi kolegové pomohli vybudovat, jsme s to v rámci odbornosti, času a rozpočtu řešit vlastně jakoukoli životní situaci našeho klienta.

Někteří klienti jsou velmi movití, jiní méně, někteří čelí insolvenci nebo osobnímu bankrotu… Tím víc mě ta práce zajímá.