Jak by vypadalo rozpočtové provizorium a jaké může mít dopady na malé a střední podniky

Analytický tým PKF APOGEO, 15. října 2025, psáno k situaci 5. 10. 2025

Výsledek parlamentních voleb v České republice (3. a 4. 10.) znamená s velkou pravděpodobností, že země vstoupí do příštího roku s rozpočtovým provizoriem. Samozřejmě se naskýtá otázka, jaký dopad by taková situace měla na malé a střední podniky a obecně na podnikatelské prostředí. Jednoduchá odpověď zní: Záleží na tom, jak dlouhé takové provizorium bude.

.

Naše analýza situace je však samozřejmě detailnější a obsahuje tři části:

• za prvé ekonomicko-politický pohled na výsledek voleb, a to včetně vysvětlení, proč je vůbec záhodno hovořit o možnosti provizoria, odhadu možností rychlého sestavení vlády, ovšem také včetně odhadu možnosti dohody na nové podobě rozpočtu, což vůbec není to stejné,
• za druhé informaci co je vlastně provizorium a krátký historický pohled na minulé případy rozpočtových provizorií a na jejich dopady na fungování ekonomiky,
• a za třetí analýzu pravděpodobného dopadu současného stavu na české hospodářství především s ohledem na malé a střední podniky.

Volby 2025: Vítěz ANO s danými možnostmi

Nebudeme se pouštět do žádných rozsáhlých spekulací o jiných možnostech (jakkoliv existují, například menšinová vláda s podporou) a v následných pasážích pracujeme důsledně s variantou, že příští vláda vznikne na platformě ANO + Motoristé + SPD, která by disponovala ve sněmovně relativně pohodlnou většinou 108 hlasů.

Jak známo, jednoznačně nejsilnější strana voleb, tedy ANO 2011, opakovaně ústy svých klíčových představitelů prohlásilo, že rozpočet schválený 30. září končící vládou Petra Fialy se schodkem 286 miliard korun přepracuje. 

Tím je provizorium v principu dáno jako jistota. I kdybychom připustili skutečně rychlé sestavení nového kabinetu včetně personálních dohod, dejme tomu do konce října, naprosto není reálné rozpočet změnit, předložit sněmovně a schválit tak, aby platil od 1. ledna 2026. Již jen proto, že předtím musí proběhnout ustavující schůze Sněmovny, musí se uskutečnit rozdělení poslanců do výborů, vláda by měla vypracovat svoje programové prohlášení a získat hlasováním důvěru Sněmovny. Specifickou otázkou pak je, zda by mohl kabinet předložit Sněmovně návrh rozpočtu ještě před získáním důvěry, tedy předtím, než ji předloží své programové prohlášení. To by vedlo k určité časové úspoře, nicméně stejně by nebyla rozhodující. Každopádně předložení tak klíčového zákona, jako je rozpočet, před zveřejněním programového prohlášení a získání důvěry by bylo přinejmenším podivné.

Nicméně podstatně větší problém je, že rozpočet není ani zdaleka pouze samotný zákon o státním rozpočtu (který je naopak mimořádně stručný a jednoduchý, sám o sobě obsahuje totiž jen několik základních čísel), ale především přílohy. To je nemalé množství tabulek s údaji o příjmech a výdajích jednotlivých kapitol a podkapitol. I při plné dohodě o obrysech změny již existujícího rozpočtu znamená nějaký výraznější vývoj objemu příjmů, výdajů, a hlavně struktury výdajů značné úsilí na rozpracování takové změny do relativně detailní podoby v jednotlivých tabulkových přílohách.

Pro příklad se podívejme na časovou osu obdobného případu z roku 2021 a přípravy rozpočtu na rok 2022.

Tehdy po volbách v říjnu 2021 (8. a 9. 10.) vítězná koalice SPOLU + STA + Piráti (108 hlasů) odmítla rozpočet připravený předchozím kabinetem ANO + ČSSD (nyní SocDem) s tím, že je rozhodnuta snížit navrhovaný schodek. Vláda Petra Fialy byla jmenována tehdejším prezidentem Milošem Zemanem 17. prosince 2021. Se žádostí o důvěru předstoupila před Sněmovnu 12. ledna a o den později ji získala. Již 9. února (zhruba 7 týdnů po jmenování) schválil nový rozpočet kabinet, 10. března pak i Sněmovna. Lze pochybovat o tom, že by se tento mechanismus dal zvládnout rychleji, pokud by úprava rozpočtu neměla být čistě demonstrativní a zároveň minimalistická.

Znovu se nechceme pouštět do složitějších politologických úvah, budeme se držet pouze těch částí volebních programů předpokládané koalice ANO + Motoristé + SPD, které jsou ekonomické a které navíc mají vztah k veřejným, a především státním financím. V této oblasti nicméně vidíme i přes obvyklou nekonkrétnost programů několik potenciálních třecích ploch. Základním problémem bezesporu je, že ANO přineslo řadu slibů na téma vyššího přerozdělování (především v oblasti starobních důchodů, v platové oblasti u skupin placených z veřejných rozpočtů, v podpoře rodin s dětmi a tak dále), velmi podobně také SPD (mimo jiné vyšší porodné, vyšší odčitatelné položky), Motoristé slíbili podstatně dynamičtější postup v ořezávání výdajů státu a snižování daní. To však obsahují programy všech tří stran. Pokud by mělo dojít k nějakému naplnění těchto slibů již v rozpočtu na příští rok, jednalo by se o úkol v krátkém čase několika měsíců prakticky neřešitelný. A to nehledě na fakt, že by mu bylo nutné vytvořit také legislativní oporu. Pravděpodobnější tedy je, že řešení většiny těchto třecích ploch bude odloženo na později (zajímavé bude sledovat, jak se s tímto úkolem případná koalice vyrovná v programovém prohlášení) a změny v rozpočtu tak budou proto pravděpodobně dílčí a spíše nesystémové.

Co je provizorium a krátce z historie

V podstatě platí, že rozpočtové provizorium nastává tehdy, pokud Poslanecká sněmovna nestačí přijmout do půlnoci 31. prosince předcházejícího roku rozpočet na daný rok. Není řeč o Senátu ani o prezidentovi republiky, neboť horní komora rozpočet neschvaluje a podpis prezidenta potřebný není. 

Samostatná Česká republika zažila rozpočtová provizoria různé délky několikrát, obecně však lze říci, že velmi řídce. Zároveň můžeme dodat, že na provizoria je třeba se připravit jako na stále častější situaci.

První dvě provizoria se odehrála v letech 1999 a 2000 během menšinové vlády ČSSD premiéra Miloše Zemana. Šlo o provizoria velmi krátká (v prvním případě byl rozpočet schválen 15. ledna 1999 a ve druhém 26. ledna 2000). Z faktického hlediska neměla žádný reálný dopad, šlo jen o psychologické účinky. V podstatě se jednalo o to, že vláda měla na přípravu systému státních financí sice dostatek času, ale vzhledem ke svému menšinovému charakteru nedokázala najít pro svém záměry dostatečnou politickou podporu.

Další provizorium bylo ono zmíněné z roku 2022, kdy k tomu došlo ze zcela jiného důvodu: Vláda Petra Fialy rozhodla o přepracování rozpočtu zděděného po Aleně Schillerové. Jak bylo řečeno, rozpočet byl v nové podobě schválen 10. března 2022.

Podobný osud tedy čeká i rozpočet na rok 2026 a lze předpokládat, že jednou za čtyři roky se taková situace bude s poměrně značnou pravděpodobností pravidelně opakovat. Důvodem je změna termínu sněmovních voleb z tradičního června (výjimečně května), kdy se volby uskutečnily v letech 1996 až 2010, na říjen. Mimochodem soudem zpochybněné předčasné volby plánované na rok 2009 měly být také v říjnu. Jelikož však hrozilo jejich zrušení pro rozpor postupu jejich vyhlášení s Ústavou, bylo přijato řešení odložení voleb na květen 2010. Avšak následná politická krize po pádu vlády Petra Nečase vedla k předčasným volbám v říjnu 2013 a od nich již počítáme znovu standardní čtyřletá volební období. Vedle přechodu ze sudých na liché roky došlo také k posunutí voleb z jara na podzim. To pak znamená, že vláda vzešlá z takových voleb buď příjme za svůj rozpočtový zákon přijatý vládou předchozí nebo se rozhodne rozpočet přepracovat, což ale nutně znamená provizorium. Pochopitelně by bylo z řady důvodů velmi vhodné, aby byl původní jarní termín vrácen, to by ale musela některá z příštích vlád přistoupit na to, že by si zkrátila o půl roku funkční období (jelikož prodloužit ho pravděpodobně ústavně nelze). 

Provizorium znamená několik poměrně podstatných zásahů do výdajů státu:

Během provizoria je na každý začínající měsíc sestavován rozpočet, který nesmí překročit 1/12 celkového objemu rozpočtu ukončeného roku, přičemž to ale neznamená 1/12 každé kapitoly. Stát musí plnit přednostně mandatorní výdaje v nezměněné podobě. Fakticky to znamená, že při uplatnění automatické a zákonem podložené valorizace například důchodů je nutno alespoň dočasně, každopádně však na dobu trvání moratoria ponížit jiné výdaje. Vzrostly-li například oproti předchozímu roku výdaje na obsluhu dluhu, je nutné je uhradit na úkor jiných výdajů. Dále musí stát naplnit ty smluvní výdaje, kde by odklad znamenal vznik škody.

Zároveň ale platí, že během provizoria nelze přesouvat prostředky mezi závaznými ukazateli dané kapitoly, mezi organizačními složkami státu, kapitolami a ani přesouvat prostředky z kapitoly všeobecná pokladní správa. Navíc nelze používat nároky z nespotřebovaných výdajů, prostředky rezervního fondu a mimorozpočtové zdroje.

Jak je vidět, problémy se sestavováním rozpočtů na jednotlivé měsíce se téměř nutně musejí neustále stupňovat. Pochopitelně si lze představit situaci, kdy v roce T dojde k mimořádné eskalaci jednorázových výdajů, což by pak při provizoriu mohlo naopak dávat sestavovateli měsíčních rozpočtů teoreticky určitý prostor, avšak nelze zapomínat na omezení přesunů prostředků mezi kapitolami a na ostatní jmenované restrikce. Takový prostor by kvůli nim bylo tedy velmi složité využít.

Dopad provizoria na ekonomiku a sektor MSP

Ekonomicky neznamená provizorium problém, pokud není příliš dlouhé. Přesněji řečeno nepředstavuje zásadní problém z makroekonomického hlediska, může však být v podstatě dosti rychle velmi problematické pro subjekty financované státním rozpočtem na základě rozhodnutí, nikoliv nároku. V delším výhledu pak začnou působit dopady provizoria i na mnoho podnikatelských subjektů.

Makroekonomické dopady lze popsat jako reálný pokles spotřeby vlády, což platí z principu. Když nominální výdaje zůstanou meziročně stejné, pak v našem prostředí lze prakticky s jistotou předpokládat, že reálně se jedná o pokles vyšší než dvouprocentní. To znamená, že nutně vzniká a průběžně i roste tlak na zpomalení ekonomického růstu.

V případě subjektů napojených na veřejné rozpočty může jít o organizace (neziskové, ale i ziskové) působící na základě objednávky státu, krajů či obcí v oblasti sociálních služeb či některých zdravotních služeb (nikoliv o klasické zdravotnictví, neboť to je financováno zdravotními pojišťovnami). Zde se jedná obvykle o vztahy, kdy je o objemu objednávek rozhodováno veřejnými institucemi průběžně, tedy se nejedná o skutečné mandatorní výdaje (jakkoliv z důvodů sociálních nelze o jejich důležitosti pochybovat).

Pochopitelně také provizorium přináší dominový efekt na rozpočty krajů a dále zprostředkovaně i na rozpočty obcí, neboť není jasné, jaký má být odhadovaný příjem z rozpočtového určení daní (RUD), a zvláště pak není jasné, jaké budou příjmy obcí prostřednictvím dotačních programů a dalších titulů. V návaznosti výše uvedené tedy v provizoriích končí i municipality či státní instituce.

V případě delšího opoždění schválení rozpočtu pak začnou problémy vlády prolínat do celého ekonomického systému. Samozřejmě je nesporné, že značné problémy mohou vznikat ve stavebnictví, přestože financování některých projektů především dálničního typu bývá zajištěno prostřednictvím specializovaného fondu. Ovšem i na infrastrukturální projekty omezení platební schopnosti státu poměrně rychle dopadne. Přímočařeji ale zapůsobí v případě menších stavebních a renovačních akcí organizovaných přímo ministerstvy nebo zprostředkovaně přes instituce či municipality, neboť financování těchto malých projektů bývá zbrzděno relativně rychle. To je jeden z důvodů, proč by déletrvající rozpočtové provizorium mohlo zasáhnout právě sektor MSP bolestivěji než velké podniky.

Malé a střední podniky tedy musejí očekávat po dobu rozpočtového provizoria tyto komplikace:

• za prvé v případě častého plnění veřejných zakázek to, že již vysoutěžené zakázky nebudou zahajovány nebo vypsané soutěže budou suspendovány a případně uvažované soutěže nebo přímé zadávání bude odkládáno na pozdější dobu. To vše platí nejen o státu, ale i o krajích a obcích,
• za druhé pak nebudou dostupné obvyklé dotační tituly a příležitosti, neboť až do schválení rozpočtu nebude existovat stoprocentní jistota o jejich financování,
• a konečně za třetí bude docházet k tlaku na zpomalení celé ekonomiky. Například spotřebitelská poptávka se ocitne pod tlakem, protože zaměstnancům veřejného sektoru budou klesat reálné příjmy. K valorizacím platů nedojde, jejich reálná hodnota se tedy bude vinou inflace snižovat. Potenciální problém to bude znamenat v první řadě pro terciální sektor, tedy nutně znovu nejvíce pro MSP

Shrnutí 

„Rozpočtové provizorium je nestandardní mechanismus, který upravuje situaci, kdy politická reprezentace není schopna nebo ochotna většinově odhlasovat určitý rozpočet tak, aby mohl platit od začátku příslušného roku. Při délce několika dnů nebo několika málo týdnů se ekonomiky téměř nedotkne. Avšak s přibývajícím časem nutně roste napětí mezi schopností rozpočtu financovat povinnosti státu, tedy mandatorní výdaje, a mezi potřebou financovat ostatní aktivity státu, tedy například investice. To je pak již situace, která se začne dotýkat podnikatelského prostředí, a to především malých a středních podniků,“ uvedl Vítězslav Hruška Co-founder PKF APOGEO.

Tento dokument nelze chápat jako investiční doporučení ani produkt investičního poradenství ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů a její transkripce do práva ČR, není odbornou radou ani se nejedná o jakoukoliv jinou formu poradenství.