Výrok SDEU: Pozdní doručení faktury nemusí automaticky posouvat období odpočtu DPH

Pozdní doručení faktury nemusí automaticky posouvat období odpočtu DPH, když v době podání přiznání má plátce k dispozici daňový doklad. Rozsudek Tribunálu EU ve věci T‑689/24, I. S.A. v. Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej ze dne 11. 2. 2026 řeší situaci, zda je možné uplatnit si jakožto příjemce plnění nárok na odpočet DPH v období, kdy fakticky vzniklo zdanitelné plnění, ale faktura byla obdržena až v následujícím měsíci, avšak před termínem pro podání přiznání.

Podstata sporu

Společnost I. S.A., plátce DPH v Polsku v rámci své ekonomické činnosti provedla nákup plynu a elektřiny. V rámci této dodávky řešila typický časový nesoulad: zdanitelné plnění spadalo do jednoho zdaňovacího období, ale faktury dokládající nákup v příslušném zdaňovacím období společnost obdržela až v následujícím zdaňovacím období, avšak nejpozději v okamžiku, kdy podala daňové přiznání. Celá věc se dostala až k Soudnímu dvoru EU, který se v rámci předběžné otázky zabýval, zda je ukotvení polské vnitrostátní úpravy v souladu se směrnicí EU o DPH a zásadou neutrality a proporcionality.

Rozpor vnitrostátní a unijní právní úpravy

Polská vnitrostátní právní úprava je ve věci uplatnění odpočtu DPH z přijatých plnění téměř totožná s českou vnitrostátní právní úpravou, která zakotvuje podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně v § 73 českého zákona o DPH. Český zákon o DPH na jedné straně říká, že nárok vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost daň přiznat. Současně však stanovuje, že pro uplatnění odpočtu musí být splněny hmotně právní podmínky nároku na odpočet, přičemž jednou z těchto podmínek je mít k dispozici daňový doklad, a že odpočet lze uplatnit nejdříve v období, kdy jsou tyto podmínky splněny.

Proti tomu unijní právní úprava stanovuje, že zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby. Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně. Jinými slovy směrnice EU o DPH říká, že faktura je formální podmínka uplatnění, nikoli důvod posouvat možnost uplatnění do pozdějšího období, pokud ji plátce má před podáním přiznání za původní období. 

Rozhodnutí a jeho důsledky

Polský daňový orgán vydal dne individuální výkladové stanovisko, v němž dovodil, že uplatnění odpočtu je vázáno na splnění formálních podmínek, zejména obdržení daňového dokladu. Vojvodský správní soud ve Varšavě pak žalobu proti tomuto stanovisku zamítl a přisvědčil, že k uplatnění odpočtu musí mít plátce doklad. Rozsudek T‑689/24 je důkazem, že pohled obou právních úprav se liší. Z tohoto důvodu tedy bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví čeští zákonodárci, zda upraví současné znění českého zákona o DPH, jelikož stát by měl při tvorbě právních předpisů vycházet z právních norem a judikatury EU a přizpůsobit své vnitrostátní předpisy tak, aby byly v souladu s unijním právem. Dokud však k nějaké změně nedojde, je nutné vycházet ze současného výkladu zákona, tedy že plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky uvedené v § 73 českého zákona o DPH, tj. mít k dispozici doklad již při vzniku nároku.

Pokud si nejste jisti výkladem práva, případně máte zájem o bližší daňové posouzení v podobné či jiné věci, neváhejte se obrátit na naše daňové oddělení.

Kontaktujte nás