V pátek má být ve Švýcarsku podepsáno memorandum mezi Spojenými státy a Íránem. Alespoň teoreticky se stane základem pro konkrétnější dohodu, která (znovu teoreticky) vznikne během následujících 60 dnů. Zatímco trhy s ropou reagují pozitivně a většina ekonomických analytiků také, znalci reálií naopak varují před předčasným optimismem. 

Závěry našeho analytického týmu prezentuje Tomáš Pacovský, Managing Partner PKF APOGEO.

„I když Američané zveřejnili text memoranda, je kolem něj ještě mnoho nejasností. To nás nutí varovat podnikatelskou veřejnost. Jako nejpravděpodobnější scénář nyní vidíme sice intenzivní, ale dočasné změny na trzích. Nicméně o tom, že bychom již opravdu kráčeli po cestě k trvalému uklidnění situace, podle nás zatím není řeč. Takže jakkoliv nemáme rádi katastrofické předpovědi, musíme podnikatelskou obec varovat před představou, že se ceny pohonných hmot nějak rychle dostanou na úroveň z doby před útokem USA a Izraele na Írán,“ uvedl Tomáš Pacovský.

Graf 1: Cena ropy Brent v dolarech za jeden barel, posledních 12 měsíců

Zdroj: O energetice, https://oenergetice.cz/energostat/ceny-aktualne/ropa-brent 

Když se podíváme na jednoletý graf klíčové ropy Brent, cena se velmi prudkým výkyvem vrátila po oznámení dohody na úroveň začátku tohoto období. „Vůbec nevylučujeme, že po samotném podpisu dokumentu bude propad ceny pokračovat klidně i pod hladinu sedmdesáti dolarů za barel. Ale z toho, co je o dohodě známo, jsou jasné přinejmenším dvě věci. Je velmi obecná a nezahrnuje Izrael. Přičemž otázek je ještě daleko více. Tyto problémy nutně musejí již brzy, klidně hned v následujícím týdnu začít probublávat na povrch. A až se tak stane, trhy znejistí,“ prohlásil Tomáš Pacovský.

Analytický tým PKF APOGEO přitom definoval řadu problematických míst, mezi které patří:

• budoucí postoj, a hlavně konkrétní kroky Izraele, přičemž vedení země zdůraznilo, že se necítí memorandem vázáno a že nehodlá opustit vybojované nárazníkové pásmo v Libanonu ani v dalších oblastech,
• memorandum neřeší ani jeden z konkrétních problémů, o všech hlavních tématech se má jednat v dalších 60 dnech,
• Írán na okraj jednání prohlásil, že úplné otevření Hormuzského průlivu nemůže být okamžité, ale bude postupné po dobu 30 dnů,
• Írán také prohlásil, že volný průjezd průlivem garantuje v době do 60 dnů od memoranda, naznačil také, že poté hodlá převzít správu průlivu spolu s Ománem (Omán to nekomentoval),
• memorandum se dotýká pouze v obecné rovině íránského jaderného programu i raketového programu, tedy přinejmenším deklarovaných hlavních důvodů celého konfliktu,
• dohoda neobsahuje ani konkrétní údaje o uvolnění íránských zahraničních aktiv, postup rozvolnění sankcí a plán pro další finanční záležitosti, jakkoliv se zmiňuje o plánu obnovy země v hodnotě 300 miliard dolarů,
• vůbec není jasné, jaký postoj k věci zaujme Evropa, což je ale podstatné jak pro sankce, tak pro finanční problematiku, tak i pro budoucnost dopravy v Hormuzu.

„Pokud se podíváme alespoň na ty hlavní nejasnosti kolem memoranda, pak je zřetelná jedna věc. Jde jenom a pouze o novou formu prodloužení dosavadního provizorního příměří. Samozřejmě můžeme říct, že i to je pozitivní. Ale otázku budoucnosti to zatím příliš neřeší,“ dodal Tomáš Pacovský.

Podle analytického týmu PKF APOGEO tedy nejsou vytvořeny předpoklady, aby podnikatelská veřejnost očekávala rychlé uklidnění a pokles cen pohonných hmot. Za pravděpodobnější tým označuje verzi, kdy v relativně blízké době dojde skutečně k poklesu tlaku na ropných trzích i s kýženým dopadem do konečných cen nafty a benzínu, avšak následně je rozumnější očekávat další turbulentní období závislé na politických jednáních.

Graf 2: Cena ropy Brent v dolarech za jeden barel, posledních 36 měsíců

Zdroj: O energetice, https://oenergetice.cz/energostat/ceny-aktualne/ropa-brent 

„I když jsou očekávání kolem memoranda velká, princip podnikatelské obezřetnosti nabádá k realistickému hodnocení toho, co se skutečně stalo, nikoliv k jednání podle politických prohlášení. A tady oproti posledním dnům v podstatě nevidíme nějaký zcela zásadní posun k lepšímu,“ zmínil dále Tomáš Pacovský.

Na druhou stranu však platí, že celá ropná krize ukazuje až překvapivou odolnost Evropy vůči nedostatku ropy tak zásadního charakteru, jaký se odehrál od konce února tohoto roku. A nejen to, nejistota kolem krize a vysoké ceny suroviny vedly k některým krokům těžařů i států, které otevřely možnost další diverzifikace zdrojů. Přestože světové rezervy v daném období skutečně mimořádně poklesly a dostaly se na dlouhodobá minima, jejich systém zafungoval až překvapivě dobře. Podobně se ukázalo, že řada producentů je schopna při zvýšených cenách a mimořádných situacích posílit svou produkci a alespoň částečně nahradit i tak masivní výpadky dodávek.

„Pokud se podíváme na tříletý graf cen ropy Brent, pak jsme se ani v nejobtížnějších obdobích nepohybovali zcela odtrženě od standardu předchozích období. I při cenových vrcholech jsme nebyli nad hladinou čtyřicetiprocentního výkyvu, což je sice pohyb krutý, ale nikoliv existenční. Dopady do cen elektrické energie byly marginální. To jsou prvky, které opravňují k předpokladu, že v delším pohledu není v případě skutečného ukončení konfliktu vůbec vyloučeno, že se ceny opět v příštím roce opět ustálí pod sedmdesáti dolary za barel,“ uzavřel Tomáš Pacovský.