Rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15. 5. 2026, sp. zn. 8 Afs 164/2025-40, řeší doměření daně z příjmů společnosti CK Hungariatour za roky 2018-2020, konkrétně prokazatelnost manažerských služeb v rámci holdingové struktury.

NSS se zabýval otázkou, zda společnost dostatečně prokázala skutečné poskytnutí manažerských služeb od své mateřské společnosti, aby jejich cenu mohla uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Současně posuzoval, zda správce daně konkretizoval a své pochybnosti o skutečném poskytnutí služeb dostatečně odůvodnil.

Argumentace společnosti

Společnost k prokázání manažerských služeb předložila v zásadě jen formální účetní doklady – tedy faktury, smluvní dokumentaci a související účetní podklady vystavené mateřskou společností. Společnost dále argumentovala, že správce daně podle ní neunesl své důkazní břemeno. Tvrdila, že předložením účetních dokladů splnila svou povinnost, zatímco správce daně pouze obecně vyjádřil pochybnosti, aniž by je podložil konkrétními důkazy.

Dále namítala, že u služeb poskytovaných uvnitř skupiny společností je přirozené, že jejich fungování není zachyceno stejným způsobem jako ve vztahu k nezávislému externímu dodavateli. Z toho dovozovala, že správce daně neměl bez dalších pochybností zpochybňovat jejich reálné poskytování.

Závěry NSS

NSS dal správci daně s výhradami za pravdu. Ačkoli prvotní výzva k prokázání skutečností nebyla formulována ideálně a neobsahovala sama o sobě konkrétní pochybnosti, správce daně je následně dostatečně vysvětlil ve výsledku kontrolního zjištění a ve zprávě o daňové kontrole.

Rozsudek rovněž konstatuje, že samotné faktury či jiné formálně bezvadné účetní doklady přitom neprokazují, že služby byly reálně poskytnuty, pokud správce daně vyjádří konkrétní a důvodné pochybnosti. Společnost také neprokázala ani minimální náklady na účetní a mzdovou agendu. Ty nelze uznat jen proto, že se jeví jako nutné pro provoz společnosti.

Dopad do praxe

Rozsudek má praktický význam především pro podnikatelská uskupení (např. holdingové či koncernové struktury), v nichž jsou podpůrné a řídicí činnosti zajišťovány centrálně pro více společností, například v oblasti financí, tj. účetnictví, mzdová agenda apod., dále IT, personalistiky nebo strategického řízení.

Pokud správce daně konkrétně zpochybní reálnost či rozsah plnění, daňový subjekt musí reagovat věcnými důkazy – nestačí poukazovat na to, že jde o běžnou spolupráci uvnitř holdingu.

Služby poskytované mezi mateřskou a dceřinou společností se musí prokazovat stejně jako jiné daňově uplatněné náklady. NSS naopak uvedl, že u plnění v milionových částkách u společností patřících do téhož holdingu lze spíše předpokládat, že budou mít k dispozici dostatečné podklady k prokázání toho, jaké služby si poskytly a v jakém rozsahu než dva na sobě nezávislé subjekty.

Rozhodnutí také varuje před spoléháním na argument nutných společných nákladů v podobě účetnictví či mezd. Ani tyto náklady nelze automaticky uznat jen proto, že se jeví jako nezbytné pro provoz společnosti. Je nutné prokázat, že služba byla skutečně dodána a v jaké minimální hodnotě s přiřazením ke konkrétní společnosti.

Řešíte nastavení manažerských služeb nebo dalších transakcí v rámci skupiny? Pomůžeme vám s jejich správným nastavením, dokumentací i daňovými souvislostmi. Ozvěte se nám.

Více zde