Daňová uznatelnost výdajů při prodeji bytu v družstevním vlastnictví – dle Nejvyššího správního soudu je koupě družstevního bytu levnější

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) posuzoval otázku, zda je možné uplatnit výdaje na rekonstrukci bytu oproti příjmům z prodeje družstevního podílu. 

Daňový subjekt v tomto konkrétním případě při výpočtu svého základu daně z prodeje podílu v bytovém družstvu uplatnil výdaje související s provedenou rekonstrukcí bytu. Tyto výdaje finanční úřad daňovému subjektu neuznal, jelikož dle ustanovení § 10 odst. 6 zákona o daních z příjmů lze při prodeji podílu v bytovém družstvu zohlednit pouze nabývací cenu tohoto podílu. 

Daňový subjekt se snažil postavit oprávněnost uplatnění výdajů na rekonstrukci bytu na diskriminačním přístupu, jelikož v případě prodeje nemovité věci je možné uplatnit kromě nabývací ceny i výdaje na provedené opravy a rekonstrukce, přičemž prodej nemovitosti a podílu v bytovém družstvu je dle názoru daňového subjektu takřka totožný, ať už z hlediska administrativy, nebo co do výše prodejní ceny. 

NSS dal však za pravdu správci daně a potvrdil, že ustanovení § 10 odst. 6 zákona o daních z příjmů obsahuje výčet taxativní, nikoli demonstrativní, tudíž je jednoznačné, že jiné výdaje než nabývací cenu podílu nelze při prodeji družstevního podílu uplatnit. 

NSS upozornil, že prodej nemovité věci je odlišným institutem než prodej družstevního podílu, s tím souvisí i dle výkladu NSS odlišný způsob zdanění. Přestože se dle NSS jedná o investici do bydlení, jedná se o zcela odlišné formy bydlení/vlastnictví, což je důvodem pro odlišné podmínky zdanění příjmů. 

O odlišné kategorii příjmů (zdanění) údajně dle NSS svědčí i skutečnost, že podíly v bytových družstvech nepodléhaly historicky dani z nabytí nemovitých věcí, zatímco převody vlastnického práva ano. NSS sice přisvědčil, že tento argument není racionálním důvodem, proto aby zdanění obdobných příjmů mělo odlišná pravidla, avšak je postačující jako odůvodnění, že se jedná o instituty, které nelze považovat za obdobné. 

Za zmínku stojí určitě závěr rozhodnutí NSS, dle kterého není zpochybňován pocit znevýhodnění daňového subjektu oproti těm, kteří převádí byt v osobním vlastnictví, avšak je vždy volbou každého jednotlivce, jakou formu vlastnictví pro svou investici/bydlení zvolí. Konkrétně NSS uvedl: „Je přitom obecně známou skutečností, že „koupě družstevního bytu“ je levnější než převod srovnatelného bytu do osobního vlastnictví, neboť osobní vlastnictví nemovitostí je forma bydlení, která zajišťuje mimo jiné i větší právní jistotu a nezávislost v nakládání s dotčenou nemovitostí, než vlastnictví podílu v bytovém družstvu a s tím spojené právo nájmu.“

Potřebujete-li radu při prodeji nemovitosti či družstevního podílu, obraťte se na daňový tým PKF APOGEO.