Je to stále stejná píseň. Přestože podle dat Českého statistického úřadu mírně roste počet ekonomicky aktivních a velmi pomalu se zvyšuje i míra nezaměstnanosti, napětí na trhu práce nepolevuje. A demografické údaje navíc jednoznačně říkají, že žádné uvolnění nehrozí ani v budoucnosti. Naopak. Demografický vývoj je doslova tragický.

Závěry našeho analytického týmu prezentuje Tomáš Brabec, Senior Partner PKF APOGEO.

„Hlavní data nové zprávy ČSÚ o zaměstnanosti a nezaměstnanosti, pokračují v principu ve vyjetých kolejích české ekonomiky a ukazují personální past, do které jsme se nicméně dostali již před nějakou dobou. Ale tentokrát je zde jeden údaj, který je tak ilustrativní, že ho cítíme potřebu zdůraznit. Představme si celou masu zaměstnanců ve druhém čtvrtletí roku 2010 a vedle nich postavme masu zaměstnanců ve druhém čtvrtletí 2026. Průměrný věk té aktuální skupiny je o 3,6 roku vyšší než před těmi šestnácti lety. Někomu se to může zdá jako rozdíl nevelký, ale ve skutečnosti je to obrovský skok,“ uvedl Brabec.

Lze to vyjádřit i tak, že průměrnému současnému zaměstnanci je 44,4 roku. V roce 2010 to bylo 40,8 roku. Ještě výraznější stárnutí zažívá skupina pracovníků v národním hospodářství pojmenovaná podnikatelé se zaměstnanci. Jejich věk vzrostl o 4,6 roku na rovných padesát let.

Graf 1: Počet pracujících v národním hospodářství a jejich struktura podle věkových skupin (v tisících)
Zdroj. ČSÚ, https://csu.gov.cz/produkty/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-2-ctvrtleti-2026

Přiložený graf zachycuje časově pouze stejné období loňského roku a srovnání s letošním druhým čtvrtletím, ale i tak je zjevné, že se větší přírůstky v počtech pracovníků v národním hospodářství odehrávají ve starších věkových skupinách.

„V samotném grafu jsou některé věci matoucí, například jednotlivé věkové skupiny neobsahují stejný počet ročníků, což může na první pohled působit zavádějícím dojmem. Například skupina 25–29 let zahrnuje pět ročníků, zatímco skupina 30–44 let zahrnuje patnáct ročníků, takže je nutné tento rozdíl zohlednit při interpretaci dat. I přesto je patrné, že ve starších věkových skupinách dochází k výraznějším přírůstkům počtu pracovníků. Navíc z mírného růstu ekonomické aktivity osob ve věku 15 až 24 let by bylo naivní vyvozovat, že zde reálně dochází k významnému růstu pracovní síly. Skutečnost, že tato skupina vstupuje na trh práce dříve, může naopak signalizovat problémy ve vzdělávacím systému nebo při získávání kvalifikace,“ připomenul Brabec.

Podle jeho slov neexistují žádné náznaky, že by se situace na trhu práce měla v budoucnosti vyvíjet lépe než v posledních letech. Z vyjádření analytického týmu PKF APOGEO je jasné, že to před podnikatelskou veřejnost a před zaměstnavatele bude klást nové překážky: „Je samozřejmě snadné tyto kroky doporučovat z pozice člověka od kancelářského stolu, nicméně podnikatelé, alespoň v těch oblastech, kde je to technicky a ekonomicky možné, budou muset stále intenzivněji hledat způsoby, jak svou činnost realizovat s menším počtem pracovníků. Řešením může být podle charakteru jednotlivých odvětví vyšší míra automatizace, robotizace nebo využití nástrojů umělé inteligence. Současně se sice objevují politická vyjádření o možnosti řešit nedostatek pracovní síly prostřednictvím zaměstnávání pracovníků ze zahraničí, tento trend již ostatně v určité míře probíhá. Pokud by však měl skutečně pokrýt současné i budoucí potřeby české ekonomiky, muselo by v následujících dvou desetiletích jít o přírůstky v řádu násobků dnešního stavu. Bavíme se přibližně o čistém přírůstku 30 až 40 tisíc pracovníků ročně, což je pro Českou republiku velmi ambiciózní, ne-li obtížně dosažitelný cíl. Dosavadní zkušenosti navíc ukazují, že schopnost dlouhodobě získávat takový objem pracovní síly ze zahraničí má své limity, zejména v prostředí globální konkurence o kvalifikované i nekvalifikované pracovníky. Nelze automaticky předpokládat, že Česká republika bude pro velkou část potenciálních migrantů přirozeně první volbou oproti ekonomicky atraktivnějším zemím,“ dodal Brabec.

Analytický tým PKF APOGEO v této souvislosti očekává, že se oblast nahrazování pracovních sil technologiemi během velmi krátké doby stane silným trendem jak u velkých subjektů, tak i v oblasti malých a středních podniků. „Dokonce lze říct, že MSP budou nuceny v této oblasti dělat více, a to i za cenu nemalých nákladů. Právě malé a střední podniky jsou na trhu práce z principu zranitelnější a dopady nedostatku pracovní sily se u nich objevují dříve než u velkých firem a nadnárodních korporací,“ zmínil dále Brabec.

Graf 2: Počet nezaměstnaných v regionech soudržnosti ČR (v tisících)

Zdroj. ČSÚ, https://csu.gov.cz/produkty/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-2-ctvrtleti-2026

Rostoucí nezaměstnanost, která je v Grafu 2 zachycena nikoliv podle krajů, ale podle regionů soudržnosti, je podle analytického týmu PKF APOGEO nesporným jevem, ale děje se ve struktuře, která ekonomice příliš nepomůže a nedostatek pracovních sil nevyřeší. „Možná to bude znít poněkud cynicky, ale v Praze je naprosto vedlejší, zda je lidí bez práce jedenáct nebo patnáct tisíc. Reálná poptávka ve městě je naprosto jiná, téměř by se dalo říct, že v jiném řádu. Zjevně se ale poptávka nepotkává s nabídkou, takže nám sice přibývá nezaměstnaných, ale ve struktuře, která není zajímavá pro zaměstnavatele,“ dodal Brabec. To se pak podle něj projevuje ve zvyšování počtu lidí dlouhodobě nezaměstnaných, kde vývoj ukazuje třetí graf.

Graf 3: Počet dlouhodobě nezaměstnaných (1 rok a více) a jejich věková struktura (v tisících)
Zdroj. ČSÚ, https://csu.gov.cz/produkty/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-2-ctvrtleti-2026

„Vidíme růst počtu těch lidí, kteří jsou bez práce rok a déle, takzvaně dlouhodobě nezaměstnaných. Ve srovnání druhých kvartálů roku 2025 a 2026 se celkový počet lidí bez práce zvýšil o zhruba 17 tisíc. Z toho skoro šest tisíc čili prakticky třetina, je nárůst u kategorie dlouhodobě nezaměstnaných, přičemž se jejich kvalifikace nepotkává s trhem a jde o stále častější jev,“ dodal Brabec.

Obecná míra nezaměstnanosti (podle definice ILO, což znamená podíl nezaměstnaných na pracovní síle, tedy součtu zaměstnaných a nezaměstnaných) dosáhla ve věkové skupině 15–64letých ve druhém letošním kvartále hodnotu 3,1 %. Meziročně se zvýšila o 0,3 procentního bodu. Celkový počet nezaměstnaných osob ve věku 15 a více let se meziročně zvýšil o 17,1 tisíce na 163,1 tisíce.

Odlišnost od údajů vydávaných Ministerstvem práce a sociálních věcí na základě dat Úřadu práce je daná odlišnou metodikou. Metodika ILO (Mezinárodní organizace práce) je používaná globálně a umožňuje srovnání vývoje v zemích a regionech. Domácí metodika (alespoň teoreticky) více porovnává poptávku a nabídku práce. Podle ní podíl nezaměstnaných osob v České republice dosáhl k 31. červenci 2026 hodnoty pět procent (přesněji 4,95 %). Úřad práce evidoval celkem 367 346 uchazečů o zaměstnání a zaměstnavatelé nabízeli 100 932 volných pracovních míst.

„I nezaměstnanost na hranici pět procent je problematicky nízká, navíc současná data podle nás nepostihují přesně vývoj. Například u poptávaných míst jsme svědky toho, že zaměstnavatelé na Úřad práce hlásí poptávku jen liknavě, protože v tom nevidí pro sebe žádný velký smysl. Ale po legislativních změnách z posledních tří let se v nabídce alespoň neobjevují absurdně staré inzeráty a nynější číslo se dostalo do alespoň slušného vztahu k realitě. Zatímco dříve statistický počet nabízených míst přesahoval násobně realitu, v současnosti je podle našich zkušeností zase nižší, než odpovídá faktům,“ uzavřel Brabec.